Od zásadních věcí, bez kterých se těžko obejdete, až po drobnosti. V každém případě už když počítáte, na kolik peněz vás přijde kytara, počítejte s tím, že vaše peněženka se prohne ještě jednou při zajištění zázemí pro vaše sladké dřevo.
Mělo by být přiměřené ceně nástroje a předpokládanému druhu a rozsahu cestování. Nejlevnější pouzdro je v podstatě kus hadru ušitého na míru, popř. nepromokavého. Pokud máte omlácenou kytaru za pár korun, proč ne. Dalším typ, který je dnes patrně nejrozšířenější, jsou pouzdra z umělých vláken, která jsou již opatřena kapsou, popruhem na záda a jsou vycpaná, čímž do jisté míry chrání kytaru při pádu. Jsou cenově přijatelná a vhodná pro běžné nástroje. Největší předností je jejich nízká váha. Nejluxusnější jsou pouzdra pevná. Chrání nástroj bezpochyby nejlépe. Ta nejdražší, tzv. termopouzdra, dokonce zachovávají i teplotu a vlhkost. Pevná pouzdra mají svá opodstatnění pro kytary vyšších cenových relací, termopouzdra pak pro mistrovské nástroje. Nevýhodou je váha a vyšší nároky na místo.
Nejlevnější je v podstatě taková malá foukací harmonika. Vůbec nedoporučuji, tón není příliš konkrétní a přesnost mizivá. Nejlepší do kapsy je malá ladička "Y" profilu. Po rozechvění ladičky se přiloží na ozvučnou desku, která sílu tónu znásobí. Je velmi přesná a levná. Navíc je menší než propisovací tužka. Jinou kategorií jsou ladičky elektronické. Nekupujte ovšem z nejlacinějších, jsou nepřesné. Pro kytary jsou vyráběny ladičky, které disponují jen řadou tónu podle prázdných strun (E,A,D,g,h,e). Doporučuji přesto ladičku chromatickou. Cenou se příliš neliší a můžete s ní ladit i případně jiné nástroje.
neboli plektr. Je jich celá škála různých tvarů a síly. Obecně pro doprovod se používá slabších, pro sólovou hru naopak velmi tvrdých (doporučuji alespoň 1,00). Povrch může být hladký nebo s různým zoubkováním. Na koncertě se ovšem dost potí ruce a trsátko vám snadno vyklouzne. Používal jsem na to takový malý fígl. Nalepil jsem na trsátko v místě, kde se drží, kobercovou lepenku. Můžete mít přímo na kytaře upevněný zásobník na trsátka. Mě osobně je to proti srsti, ale používá to dost lidí.
Některé nástroje již opatřeny snímačem můžete koupit. Není to špatná volba, pokud nejste nároční na kvalitu zvuku. U akustických nástrojů ovšem preferuji mikrofon. Zejména při studiových nahrávkách je rozdíl výrazný. Pamatujte ovšem, že kvalitní sál, jehož akustika dovolí hrát bez aparatury, je tou nejlepší volbou.
Stojan na kytaru ocení hlavně ten, kdo pravidelně cvičí, nebo komponuje. Také na koncertních pódiích mají své uplatnění. Dají se složit a dobře převážet a jejich cena není nijak závratná.
Praktická pomůcka sloužící ke zkrácení menzury nástroje, v důsledku tedy k transpozici skladby do vyšších poloh. Ty nejlevnější příliš nedoporučuji. Účel sice splní, ale brzy zjistíte, že se špatně upevňují a ještě hůře sundavají. Lepší kapodastr, který je opatřen pákou a pružinou, je výhodnější. Osobně se jejich používání vyhýbám, kapodastr vám ubere na rozsahu nástroje, ošidíte se o barevné škály...
Docela užitečná drobnost je klička na namotávání strun. Nejen že vám dost urychlí výměnu strun, ale obsahuje i pomůcku, která vám pomůže "vyloupnout" kolíček, který drží strunu (u kytar s tímto druhem uchycení strun).
| Copyright ©2007 Jaroslav Netušil |