Tóniny a transpozice

 

Stupnice

Akustický materiál je nutné systematicky uspořádat, aby mohl nést hudební informace. V různých kulturách a epochách vznikala celá řada těchto systémů, nás však zajímá evropská současnost. Základem klasického pojetí je stupnice dur a moll. Označení tónů v základní řadě je : c, d, e, f, g, a, h. Mezi nimi jsou ovšem ještě půltóny, tedy zvýšené a snížené tóny základní řady. Aby to nebylo moc jednoduché, tak není mezera mezi všemi tóny výše jmenované řady. Můžete si toho všimnout když se podíváte na klavír, že mezi některými bílými klávesami černý půltón není. Kde jsou a kde nejsou půltóny je patrno z transpoziční tabulky.

 

Nejjednoduší je pamatovat si tuto řadu takto: C, Cis, D, Dis, E, F, Fis, G, Gis, A, B, H. Temperované ladění, které potřelo rozdíly při enharmonických záměnách, nám v našem zjednodušení hraje na ruku. Přesto byste aspoň měli mít povědomí, že kde je nota zvýšená, můžete ten samý tón zahrát jako snížený následný stupeň. Příklad: C zvýšíme na Cis, nebo také můžeme snížit D na Des. Nota Cis a Des je tentýž tón (v temperovaném ladění).

 

Pokud je durová stupnice Cdur tedy tvořena c, d, e, f, g, a, h, pak snadno odvodíme mollovou stupnici. Je to tatáž řada od 6. noty: a, h, c, d, e, f, g, a jelikož začíná od a, jest tedy A moll. Tedy ke každé stupnici dur odvodíte její molový protějšek snadno od jejího 6. stupně. Ještě se sluší doplnit, že u molových stupnic se docela často setkáte se zvýšeným 6. a 7. stupněm, tedy u A moll F=fis a G=gis. V praxi se to pak projeví i v akordech, kdy v této tónině bude základní akord Dmoll suplován Ddur a Emoll nahrazen Edur (těmto modifikacím se říká harmonická a melodická moll).

 

Mimo tyto klasické stupnice bych rád zmínil stupnici pentatonickou. Má pouze pět stupňů a v základní řadě je: c, d, e, g, a. Má význam nejen historický (patrně nejstarší stupnice, používaná napříč světadíly), ale i praktický. Je základem pro blues a jazz, ale obecně pokud budete improvizovat, začínejte vždy právě pentatonikou.

 

Transpozice

Nyní, když máme základní povědomí o stupnicích, a známe i pár akordů, narazíme na problém. Skladba je v tónině, která nám nevyhovuje. Může být psaná pro jiný nástroj a na kytaře nezní dobře, nebo u písniček máte problém vyzpívat hloubky či výšky. Někdy nás donutí k transpozici jiné nástroje, třeba příčné flétny, nebo žesťové nástroje. (S hráči na žestě je vůbec těžké vyžít, stupnice, které jsou dobře hratelné na kytaru, jim nevyhovují a ve věčné nespokojenosti tlačí na ostatní, aby hráli v něčem jako Es dur.)

 

Transponovat můžete snadno použitím kapodastru, ovšem tento laciný postup je vhodný jen občas. Hlavní problém je v tom, že jednak se okradete o rozsah nástroje a současně nemáte k dispozici některé obraty akordů. Lépe je použít transpoziční tabulku, pomocí které snadno převedete skladbu, kam potřebujete. Na internetu je řada udělátek, které to udělají bez vás. Přesto je lepší, když tomu budete rozumět, kalkulačka také zvládne malou násobilku a vy ji přesto ovládáte.
Výhodou je, že pak vám na transpozici stačí kousek papíru a tužka. Určitá praxe vás pak naučí transponovat v hlavě, asi jako když hráč na altovou flétnu hraje z listu skladbu zapsanou v houslovém klíči. Na obrázku tedy vidíte jednoduchý převodník. Vzájemná poloha obou částí vám pak snadno transponuje tóninu podle vašich potřeb.

 

 

Pro rychlou transpozici tedy stačí napsat základní tóny s mezerami na půltóny, jen mezi E, F a H, C mezeru nenechat. Pak to samé znovu posunuté podle potřebné transpozice. Na obrázku je transpozice z C do G. Převod platí samozřejmě pro noty i pro akordy.

 

Pro úplnost musím dodat, že existují i transpozice jiného charakteru. Například transpozice durové melodie do mollové, čímž se ovšem mění charakter skladby. Tento výrazový prostředek musí ovládat každý skladatel.

 

 

Copyright ©2007 Jaroslav Netušil